Mytí oken je vždy pro naši rodinu velká událost. Náš dům v Praze, řečený Skleněný dům, je kolem dokola obestaven dekorativními skly a okny, což při proceduře mytí oken nahání předem zděšení a hrůzu v očích. Dům patří v ulici k velmi obdivovaným, jelikož mu málokterý v ulici konkuruje. Má své nadšence, avšak i odpůrce.

Možná, že jeden z důvodů je právě ono pověstné mytí oken. Je nekonvenční, ve slunci září, v zimě je pln světla, ale jakmile dojde na pravidelné mytí oken, veškerá pozitiva jsou rázem smyta... Jedinou šancí je tedy jakákoliv firma v Praze a to na úklid včetně mytí oken, která nám tímto ušetří nejen náročnou a tolik neoblíbenou činnost, ale vlastně i psychickou újmu.

Problém však je, že majitelka a velitelka Skleněného domu má ráda vše pod svoji přísnou kontrolou a jakéhokoliv takzvaného vetřelce do svého království pouští s velkým sebezapřením. Mytí oken v tomto domě je však natolik náročné, že jakékoliv předsudky musí rázem stranou. Skleněný dům je pln překvapení, ale i nástrah. A jednou z největších je ono mytí oken.

 Žijeme v době, kdy člověk o práci hned tak nezavadí a to zejména, jste-li na pomezí mé věkové kategorie. Den za dnem procházíte ulicemi s vírou a nadějí, které se záhy po neúspěšných pohovorech a prapodivných pracovních nabídkách v blesku promění v tíseň a jakýsi vnitřní smutek.

 Emoce žijí svým životem, nálady se střídají v podobě aprílového počasí. Leč důležitým faktorem je, neklesat na mysli, podporovat sebe sama a věřit třeba v zázrak. Takový zázrak, uvěříte-li, se skutečně může stát! Zcela pohroužena v šelesti svých myšlenek, obracejíc se v prosbách k "Vyšší mocnosti", otevřel se zcela nový prostor. Na vývěsní tabuli poblíž zastávky jsem spatřila inzerát na úklid kanceláří v Praze. Další šance, další naděje. Úklid kanceláří? Proč ne. Pohovor se uskutečnil ještě týž den a k mému údivu s nástupem v den druhý. Prosba vyslyšena a píše se další příběh mého života.

V Praze jsem se před třiceti lety narodil. Moje rodiče tam oba pracovali, maminka jako sekretářka a táta pracoval ve skladu. Bohužel se však po deseti letech manželství rozvedli a já nakonec vyšel s tím, že budu žít s mamkou. Odstěhovali jsme se z Prahy na vesnici, když mi bylo něco kolem sedmi let.

Na základní i střední školu jsem chodil tam u nás – v malém městečku o necelých deseti tisících obyvatel. Ovšem když jsem chtěl na vysokou, tu už jsme tam neměli. Rozhodl jsem se teda vyhledat bydlení v Praze.

A právě tam jsem zažil ta nejkrásnější léta svého života. Seznámil jsem se s velkou spoustou lidí a dokonce si tam i našel přítelkyni, se kterou jsem se nakonec oženil, a nyní máme tříletého syna, který mi dělá neskutečnou radost.

Nebydlím teď teda v Praze už zase několik let, ale nesmírně rád tam jezdím na výlety. Praha je krásná. Chcete-li si tam také udělat výlet, mohu vám doporučit nejeden pražský hotel, kde už jsem za ta léta byl. Stačí se ozvat!